Laowa Argus 45 mm f/0,95 FF ...aneb Bez práce nejsou koláče

Boris Stojanov

Když si kolem sebe vytvoříte auru, že jste všude byl a od všeho máte klíče, může se vám lehce stát, že si spousta dovozců myslí, že to tak opravdu je… Takže když Laowa vydá tři ryze letní objektivy v zimě (což je samo o sobě dost na palici), tak si dovozce řekne: „Dáme to Borisovi, ten to zvládne!“ Následuje třikrát balíček a tři termíny, a že žijete v polabské nížině, kde je celou zimu hnusně, šedo a beze sněhu, to už nikdo neřeší. A že bych tedy na stará kolena vyrazil v době covidu za hranice všedních dnů, to si raději naliju sklenku něčeho dobrého a opravdu zapojím všechno, co jsem se za ty roky naučil.

Text a foto: Boris Stojanov, www.borisstojanov.cz, www.facebook.com/borisstojanovfoto

Tak mě tu máte a zase s něčím extra. Laowa je rozjetá jako vlak, ale tohle jsem si nezasloužil. Ohnisko 50 mm – a je vlastně jedno, jestli je to 40, 45, 50, 55 nebo 60 mm – je tak nějak na dně mých zájmů. Já ožívám někde kolem 24 až 35 mm (viz skvělá Laowa 35 mm f/0,95 FF v některém z minulých čísel) nebo klasicky u 85–135 mm, což je můj svět. Existuje jen jediná výjimka, kterou bych jako uživatel Sony doma snesl, a pak tu ještě byla jedna, spíš taková rozmařilost a ta je od firmy Leica. Na druhou stranu mě zajímá všechno, co je od f /1,4 dolů, a to i přesto, že při vysokých rozlišeních se spíš začnete orientovat směrem nahoru, neboť jedním ostrým stéblem trávy na 42 Mpx můžete oslovit minimalisty, ale je to stejné, jako když diskofilovi pustíte výběr toho nejlepšího od Phillipa Glasse. Možná ještě technaři pochopí kouzlo dokola se opakujícího motivu, ale středoproudař vás znectí.

Stejně tak stále platí, že většina lidí má rádo vše ostré a barevné. Je potřeba zasáhnout co největší koláček maličkého trhu, tak teď babo raď. Mám v ruce Glasse a mám tvrdit, že je to Sheeran? Sorry, jméno mám jen jedno. Takže ne, miláčkové, není to opět žádný popík pro masy, naopak je to zase hodně těžké sklo. A to nejen co do hmotnosti. Ale právě fakt, že to není masová záležitost, mu dodává obrovské kouzlo. Včetně faktu, že stojí zhruba 10 % ceny slavné „padesátky“ od Leicy. Co mám proti němu pocitově? Ostření je manuální, chybí kontakty, takže nevíte, s jakou clonou jste to fotili, ale na to se historie neptá, pěkně „na pankáče“. Aberace a vinětace plus minus autobus, taky nastejno, jedno vyrobil čínský soudruh, druhé německý odborář. Nějaké to hnutí bude na obou stranách. Berte tato slova s nadhledem, nikdy bych nekopl do značky, která dala světu formát kinofilmového políčka, a už vůbec ne do firmy, jež dokáže v dnešní době přinášet inovace za ceny, které skousnou všichni. Nakonec mám rád obě, vlastně téměř všechny.

Čtvrtý odstavec, možná jste se už trochu pobavili, ale nic jste se nedozvěděli. Tak dobrá, pojďme na to. Na technikálie si otevřete Google, na ty je škoda papíru. Měl jsem několik pokusů, kdy jsem se vydal nejen kolem baráku, ale i kousek za hranice komfortní zóny. Bohužel mi počasí tentokrát nepomohlo. Zkusil jsem se podívat na tisíckrát viděná místa zase jinak. Okolí liběchovského zámku, mělnické centrum, z Liberce bohužel nic, protože pršelo a foukalo.

Ovládání
Postavené je to pěkně, eliminace breathingu (změna ohniska při přeostřování z nekonečna na minimální vzdálenost) upoutá zejména videografy stejně jako dlouhý chod ostřicího prstence, který je 300 stupňů, tedy téměř kolem dokola. Ono se to hodí nejen na video, brzy totiž zjistíte, že mít něco ostrého při +/– 50mm ohnisku a otevřené cloně je celkem výzva. Ale krásná. Trochu to připomíná doby, kdy jste mezi zmáčknutím spouště a hotovou fotografií měli dlouhou chemickou cestu plnou nástrah. Tady se to dozvíte sice už doma na monitoru, ale úspěšnost bývá hodně podobná. Clonový kroužek má stejné ovládání jako u pětatřicítky z řady Argus. Volič „klikání“ je hned vedle clonového kroužku, stačí jen přehmátnout palcem a posunout jej do správné polohy. Objektiv má konstrukčně systém vnitřního ostření, při práci nemění svou délku a frontální člen se neotáčí. Sluneční clona je bytelnou součástí těla objektivu, takže ani hrubiáni nemusí mít při svém pracovním zápalu strach.

Výstup
Jak jsem vtipkoval již v předchozích odstavcích, možná je na tom tato Laowa s aberacemi lépe než hrdý průkopník světelnosti 0,95 od naší staré a milované Leicy. Bohužel nemám kamaráda, kterému bych zavolal a provedl test face to face, ale pokud si promítnu ten zážitek starý deset let, Noctilux trpěl aberací též. Fialové okraje v kritických světelných podmínkách tu samozřejmě jsou, ale jejich potlačení díky APO optické stavbě a členům s nízkou disperzí přináší kýžené výsledky. Abych alespoň trochu opsal z letáku, jedná se o skleněný asférický prvek (AS), ED (APO) prvek s velmi nízkou disperzí a tři prvky UHR (ultra high refraction glass). To je v dané cenové kategorii super. Bokeh umí překvapit, dokážete udělat na pozadí hromadu bublifuků jako ze starého objektivu, ale i kaši bez náznaku hrany, je to jen o tom, jak daleko máte objekt od pozadí.

Ostrost a kontrast
Jsme pořád u výstupu, ale taky u vlastností, které zajímají každého, tak jak to tedy je? Je to… měkké, jemné, takové až zasněné, s trochou vinětace musíte pátrat, kde to je ostré. Ono to ostré je, ale není to ta žiletková ostrost, na kterou jsme si u moderních a mnohdy sterilních skel zvykli. Nemá to ani ten neuvěřitelný mikrokontrast, který milujeme u skel německých značek, ono by to taky potom stálo jiné peníze. Je to měkce ostré, s jemným kontrastem a vy máte vlastně na výběr: buď budete fotit měkoučké jemné obrázky, nebo tomu v postprocesu trochu pomůžete. Lehce „clarity“, možná strukturu, trochu „dehaze“, případně mírně ještě kontrast, ale pozor, ať si nezabijete barvy.

Barvy
Těm musím věnovat zvláštní odstaveček, ty mě uchvátily už u předchozího Arguse a tady se to potvrdilo. Jsou studené, od jemných pastelek s hnědým nádechem až po ledově červenou, která je vidět třeba na fotce s jeřabinami. Překvapila mě jediná zajímavá zkušenost, a to že objektiv nikterak nekomunikuje s tělem, což může rozhodit foťák při ladění bílé. Uděláte dva snímky v sériovém snímání a každý má jiné barvy, byť byly pořízeny v rozmezí jedné sekundy. Doma na to koukáte a je to jak ze dvou dnů, pokaždé s jiným počasím.

Laowa Argus 45 mm f/0,95 FF

Přejít na produkt

Prakticky
Praktické využití je u takto světelného objektivu dvojí. Buď nemáte dostatek světla, pak je to skvělý pomocník, nebo chcete opravdu vytrhnout objekt z kontextu na videu, případně si rovnou kupte ND filtr. Pochopitelně značky HOYA. Pokud je alespoň trochu světla, bude vás blikající čas závěrky 1/8000 s provázet neustále. Dovolím si připomenout, že to nebliká radostí, ale dává vám najevo, že světlo už atakuje přeexpozici. Ono tedy není až tak zle, většinou stačí trochu změnit objem jasných složek v kompozici a on si poradí, nicméně je to určité specifikum, nebo chcete-li svéráz. Zatímco Noctilux si nasadíte na Leicu s dálkoměrem, u Sony si beru na pomoc funkci Focus Peaking. Jelikož je objektiv prostý jakýchkoliv kontaktů, lupa zvětšení se aktivuje i deaktivuje ručně. Má dva kroky zvětšení, přičemž v tom druhém už zvýraznění moc nefunguje, musíte si spoušť odmáčknout ještě jednou navíc. Tím si můžete rozhodit nejen soustředění, ale i kompozici nebo si posunout vzdálenost od zaostřeného objektu. Toto beru jako jednu z věcí, se kterou se špatně smiřuji, protože jen tak odhadovat zaostření s clonou f/0,95 je mimo mé dovednosti.

Laowa tedy pokračuje v tažení na fotografy s fantazií. Na ty, kteří chtějí něco pro fotografii udělat, obětovat trochu toho snažení a radovat se z výsledku. Aby bylo jasno, na práci si vždycky vezmu sklo s co nejrychlejším a nejpřesnějším autofokusem, ale když se jdu třeba jen tak courat, klidně si vezmu něco takového, co mám nyní na stole. Cesta s poměrem výkonu a ceny je plná nástrah, ale Venus Optics dokazuje, že má smysl. Věřím, že opravdoví fotografové se pořád rodí a že budou hledat nějaký jiný výrazový prostředek než mainstreamová skla. Nic proti nim, raduji se z každého nového rychlého a ostrého objektivu, ale už jsem se mockrát přesvědčil, že pokud pro výsledek musí člověk něco udělat, přichází uspokojení.
A krása se přeci rodí v bolestech.